Tak jsme se včera vrátili z výletu do Dolomit. Cesta to byla úžasná, v sedle motorky jsme strávili víc než 32 hodin, ujeli 1760 km a viděli nádherný kus světa.

1. den (Jihlava - Pretrobruck, 151 km)

Protože jsem v úterý absolvoval promoci dcery (ještě jednou gratuluju) vyrazili jsme pozdě odpoledne na 1. krátkou etapu vzhledem k tomu, že jsem se necítil na celou trasu do Cortiny hned první den. Později se těch 150 ušetřených km ukázalo jako hodně dobrých. Noc jsme trávili v hotýlku ve vesničce Pretrobruck, která má krásné okolí a jak se ukázalo i krásné terény na ježdění na kole, turistiku, ale i jízdu na motorce. Možná se tam někdy vrátíme ...

2. den (Pretrobruck - Cortina d'Ampezzo, 529 km)

Ráno kolem půl desáté jsme vyrazili na nejdelší etapu naší cesty na jih. Počasí bylo krásné, krajina a silnice v Rakousku utěšené a tak cesta rychle ubíhala. Zastávka na oběd byla naplánována v Hallstadtu, prohlídku města jsme nakonec vynechali. Obědvali jsme v bufetu v Obertraun-Vinklu, kde se nás ujala příjemná a Slovensky mluvící obsluha.

Lehké komplikace nastaly odpoledne, kdy jsem začal zápasit s navigací. Ta si trošku dělala co chtěla, takže kolem Spittal An Der Drau jsme lehce kufrovali, ale nakonec se nám podařilo vrátit na trasu. Dál cesta ubíhala v pohodě, jen závěr nám úplně nevyšel. Pár desítek kilometrů před cílem začaly padat velké kapky a nakonec z toho byla velká bouřka, která nás opustila až těsně před příjezdem do Cortiny. Cesta z Dobiacco Nuovo je v mizerném stavu, ale je to nejkratší trasa, navíc přes první průsmyk. V Cortině už byl David s bráchou Martinem takže společná večeře a na kutě v očekávání příštích dnů.

3. den (kolem komína, 163 km)

Po dobré snídani sedláme motorky a vydáváme se vstříc horám. V navigaci jsem měl naprogramované některé průsmyky a tak jsme se vydali hned na jeden z nejbližších, a sice Paso Giau.

To je proslulé tím, že tam v srpnu 2010 začala anabáze mého levého kolena poté, co na mně v jedné zatáčce „upadla“ motorka. Tentokrát jsme sedlo překonali bez problémů, stavili se na vyhlídce nad městečkem Sac (N46 26.635 E12 00.227) a pokračovali směrem na Paso Di Falzarego a Paso Di Vaprparola.

Počasí bylo v téhle chvíli docela slušné, i když už se začínaly honit mraky. Po sjezdu z Paso Di Vaprparola jsme obědvali v malé restauraci u silnice (N46 33.258 E11 58.036). K obědu jsme zasedli ještě venku, ale po chvíli nás déšť zahnal pod střechu a posléze dovnitř restaurace. Přestalo pršet a my pokračovali v cestě směrem na San Cassiano. Tenhle úsek cesty byl celkem nudný, spousta plížících se aut s italskými důchodci a tak jsme byli rádi, když jsme mohli vypadnout v Corvara in Badia směrem na Paso Gardena.

Počasí se pomalu a jistě zhoršovalo a tak jsme se rozhodli k návratu na hotel relativně nejkratší cestou přes Paso Di Sella, Paso Di Fedaia a znova Paso Di Falzarego. Vzhledem k tomu, že jezdím v lehkých rukavicích docela jsem užil vyhřívané hefty. A protože jsme hrdinně neoblékli ani nepromoky tak i pěkné „koupelny“. Po návratu na hotel jsem měl suchou jen gumu na slipech… Večeře byla na hotelu ze zásob z místního obchodu a nakonec to nebylo o moc levnější než v hospodě, ale zkusit se má všechno...

4. den (kolem komína, 195 km)

Na další den už bylo hlášené lepší počasí a tak jsme to natáhli z Cortiny přes Paso Di Falzarego složit reparát na Paso Di Fedaia.

Nad přehradou (N46 27.446 E11 51.867) jsme dali kafe a sváču o kterou se obětavě postarali David s Martinem a pokračovalo se kolem Marmolady směrem na Paso Di San Pelegrino (N46 22.689 E11 47.630). Hezké a rychlé. Před obědem nás čekala další hezká záležitost, a sice Paso Duran. Civilizací téměř zapomenutá záležitost s úzkou silničkou ale krásnými výhledy a možností odpočinku (N46 18.738 E12 05.879). Nahoře byl bufet s nasraným staříkem, chromým psem a nic moc jídlem, ale celkem vzato tam bylo taky hezky, vždyť máme dovolenou…

Po pozdním obědě jsme vyrazili na kafe opět na Paso Giau kdež jsem si dal bezpečně svou zatáčku č. 13 (N46 28.899 E12 02.12), na kopci jsme dali pauzu, prohlédli si bouřku, které jsme tentokrát úspěšně ujeli a vydali se z kopce dolů bydlet.

5. den (Cortina - Grossglockner - Ebenau, 362 km)

Sobota patřila prvnímu úseku cesty domů, vedli jsme trošku debatu kudy to vzít, nakonec jsem kluky zlámal na trošku nejistou cestu přes Kronplatz a hlavně přes Paso Stalle (N46 53.078 E12 10.179). Byla to chuťovka, možná jen díky tomu, že jsme na místo dorazili chvilku před uzavřením, takže jsme první auto chytili skoro až pod vrcholem. Zkuste si tuhle souřadnici zadat do Street View... Silnice je to úzká jen na jedno auto a tak se střídavě otvírá od půl do tři čtvrtě z Itále a v celou hodinu z Rakouské strany.

Odpoledne patřilo samozřejmě Grosglockneru, na rozdíl od dvou kluků ze Slovenska, které jsme potkali při tankování na B108 v Hubenu jsme si to docela užili, odpoledne už to bylo celkem v pohodě. Pak už rychlá cesta na hotel do Ebenau u Salzburku.

6. den (Ebenau - Jihlava, 359 km)

Neděle patřila cestě domů, hotel hezký jídlo výborné, jen pokoje lehce vybydlené ale hlavně plné komárů což nás nikoho nenapadlo. Nevím jak kluci, ale já jsem jich skoro deset zavraždil ve dvě ráno. Cesta domů přes Rakousko mimo dálnice a hlavní tahy byla rychlá a hezká, hlavně úsek okolo Freistadtu. I oběd v Zwettl An Der Rodl (N48 27.969 E14 16.278) na náměstí byl super.

Závěrem poděkování Seikosovi z Motorkářů za náměty co pojezdit.

Trasy z Garmina v GPX jsou, kdyby to někoho zajímalo, v zipu tady.