Letní motovýlet s Jirkou, který to celé naplánoval, Davidem a Markem. První den jsme se "srazili" ve Freistadtu, cestou tam mi byla docela zima, když v Novohradských horách teplota klesla pro 10 stupňů, ale to jsem ještě netušil, že bude hůř. Počasí nic moc, ale první etapa, ze které byl trošku strach, dopadla v pohodě i když v závěru bylo trošku vlhko. To ale pak každý den... Bydlení jsme sehnali kousek za Villachem, ve vsi nebyla hospoda s jídlem(!?), takže nás čekal 2km pochod v dešti za večeří; snídaně ale byla v pohodě stejně jako ubytování, i když z venku to moc luxusně nevypadalo. Co byste chtěli za 30 babek ....

Den druhý - přes hranice do Slovinska, včera asi stačilo ujet kousek navíc a ve Slovinsku by s bydlením nebyl až takový problém, ale po bitvě je každý generál ...

Kolem poledne se nám udělalo hezky, oběd na zahrádce v pizzerii městečka Kobarid, pizza byla opravdu luxusní a dolili jsme taky benzín, což byl hlavní důvod zajížďky leč po pěkné cestě. Po obědě pokračujeme směr Itálie po 646-ce. Těsně před hranicí u nějakého opuštěného Italského "kasina" zase lezeme do nepromoků, abychom po 300 metrech vjeli na suchou silnici... V prvním hotýlku v Itálii si kluci dávají "pořádné" kafe a pak moc hezky zmokneme. V Tarcentu čekáme pod střechou až se to přežene, ale nakonec se vydáváme dál - čeká nás asi 30 km v dešti. Dobrá zpráva je, že moje nepromoky fungují na 100% a počasí se nakonec docela srovná. Po dosažení plánovaného konce etapy v Bellunu vjíždíme do Dolomitů a začíná hledání ubytování, ideálně typu BaB. Na doporučení nakonec končíme na náměstí v Agordu, mají poslední pokoj se 3 postelema, ale domácí zorganizuje čtvrtou, za kterou jsme neskonale vděční. Marek by ukecal i sochu nebo vypadáme tak ztrápeně?

Den třetí. Hory nám daly docela zabrat i když vody bylo, pokud si dobře vzpomínám, jen málo. Kousek za Bolzánem nás čekala nirvána za řidítky na SP98 a pak po SS44 hurá do kopců. Toho dne jsme měli zažít nějvětší zimu a to při přejezdu sedla Timmelsjoch, tunel je v nějakých 2500 metrech nad mořem a kdyby byly mraky, tak určitě sněžilo. 3 stupně nad nulou 14. srpna i když na horách... Spíš bych to typoval tak na říjen. Jinak krásné svezení včetně cesty z Rakouska do Německa přes Seefeld. Na nocleh jsme zakotvili v malém a přijemném hotýlku na konci Wallagau. Ubytování sice trošku dražší než bylo na cestě zvykem, ale jídlo dobré a celkem za "hubičku".

Den poslední, věnovaný spíš zrychlenému přesunu domů. Ráno jsme ještě objeli Walchensee a omrkli elektrárnu u Kochelsee. Všecho v plné akci, vstup zadarmo, pro technické nadšence něco, co se musí cestou kolem vidět. Voda teče z horního jezera impozantním potrubím s velkým převýšením a dole se točí asi předválečné stoje. Ta energie je tady opravdu cítit. Byl jsem tu počtvrté a konečně to všechno běželo... Hezké.

Cestou domů ještě pozdní oběd v Chodské chalupě u Újezda a pak hurá domů. Pro mně tahle etapa znamenala cca. 620 km, ale ukazuje se, že "GSo 800" je docela pohodový polykač kilometrů, jen ta otevřená přílbice není na dálnice to úplně pravé ořechové.

Tak zase za rok?

Fotky jsou se svolením kluků v soukromé galerii. Díky pánové a nejenom za ně. Bylo to fajn.